Třeťáčci z waldorfské ZŠ

Třeťáčci z waldorfské ZŠ se stali na týden kováři

Ve výhni rozžhavím železo kujné...sílu mám ohnivou, tváře mi hoří... si celý poslední zářijový týden broukali třeťáci a u toho kovali s kovářem na školním dvoře. Každý žhavil kus svého železa a nořil se do kovářské práce. Dětem pod vedením pana Marka Vodičky vznikly nádherné železné svícny. A proč to všechno? Děti se v třetí třídě učí o starých řemeslech. Nejen teoreticky, ale i prakticky si mnohá řemesla zkoušejí.

Pan Vodička koval i se staršími dětmi a s deváťáky vyřezával loutky ze dřeva. V odpoledních hodinách měli možnost kovat zájemci z řad rodičů, dětí a učitelů. A jak moc je nutné železo rozžhavit? Ani málo, ani moc. Je třeba najít „akorát míru“, tak jako je tomu s mnoha věcmi v životě.  

Třeťáci z waldorfu se zapotili při práci na políčku

Každá waldorfská třetí třída se vrhá do namáhavého úkolu obdělat políčko a zaset obilí.  Také my jsme se do práce vrhli. Děti se učily zacházet s motykami, rýči, lopatami i pilou. Velká práce se po několikadenním úsilí zdařila. Děti mohly naplnit zástěrky obilím a do rytmu básně „odměřuj krok, i rozmach měř...“, zaset ozim. Pěkně „postaru“. Nyní nám zbývá vše svěřit přírodě. V létě sklidíme pšenici. No a příští podzim děti obilí ručně vymlátí, namelou mouku a upečou svůj chléb. Věříme, že chléb budou jíst s jinými pocity, než ten, co mívají ze supermarketu. A to tu jde.

Ivana Fehérová, třídní učitelka