Zápis prvňáčků očima waldorfského třídního učitele

A už je to zase tady... radostné očekávání i napětí, rozzářená i bázlivá dětská očka a zkoumavý pohled rodičů, pevný stisk dlaní. Děti přicházejí k zápisu do své budoucí první třídy. Každoročně podobný scénář a pro mne letos přesto velmi vyjímečný. Po více než 15-ti letech totiž očekávám „mé“ druhé budoucí prvňáčky.

Pojem „třída“ je pro waldorfského učitele zcela vyjímečný, provází „své“ žáčky, pokud je to jen trochu možné, jako třídní učitel po celých 9 let. Je to velmi pevný a opravdu dlouholetý svazek a pro všechny zúčastněné, učitele, rodiče a děti, také velký závazek. Vždyť v dnešní uspěchané době není pravidlem ani po desetiletí dobře fungující spokojená rodina, natož mnoholetý vztah s jediným třídním učitelem.

A tak se navzájem poznáváme, necháváme na sebe působit všechny ty mocné dojmy od plachého podání drobných dětských ruček, úsměv očí i zkoumavé pohledy. Každý z těch malých človíčků je jiný, je svůj. Někdo rázně vstoupí do třídy a je ho všude plno, hlasitě zdraví a bez nejmenšího ostychu plní úkoly, zpívá, maluje... Jiný se jen těžko vzdaluje od maminčiny náruče a velmi nesměle a tiše odpovídá na otázky. Ale při naší námořnické výpravě za poznáním ledy tají a po hodince společné „plavby“ i ti nejzamlklejší opouštějí třídu s úsměvem a já doufám, že se do „naší“ budoucí třídy už teď těší.

Po sedmi dnech strávených s dětmi a jejich rodiči u individuálních zápisů škola utichá a pro mne nastává asi nejtěžší chvíle. Zájemců o waldorfskou pedagogiku je hodně a škola široko daleko jen jedna. Děti k nám dojíždí i z měst hodně vzdálených, od Českého Těšína až po Fulnek a Opavu, o okolních ostravských vesnicích ani nemluvě. Zapsaných dětí je 42 a maximální únosná hranice naplnění třídy je 30 žáků. Jen několik málo dětí dostává odklad a já stále musím vybírat. Je to tak těžké! Každé z dětí, které za mnou přišlo se svou důvěrou bych ráda přijala do své budoucí třídy a nemůžu si to dovolit. Komu dát přednost? Dětem šikovným a průbojným, dětem ostýchavým nebo těm se speciálními výukovými potřebami, kterým také naše škola dokáže velmi dobře pomoci prožít harmonické dětství? A každý z rodičů, kteří přihlásili své děti na naši školu má jistě ten nejlepší důvod a přesvědčení o tom, že právě naše škola poskytne jeho dítěti to, co od „své“ školy očekává.

Jsem přesvědčená, že ve všem kolem nás by měla panovat harmonie, a tak po opravdu dlouze probdělých nocích věřím, že má budoucí první třída bude harmonickou a přesto velmi různorodou směsí temperamentů, dětí nadaných ve všech možných směrech, protože je také trošku na učiteli, aby jejich někdy dřímající vlohy odhalil a pomáhal je rozvíjet ve všech článcích jejich osobností.

Už teď se na vás těším, moji milí prvňáčci, milí rodiče a zvu vás na společnou cestu. Bude taková, jakou si ji společnými silami vytvoříme. A za sebe vám už teď slibuji, že se budu snažit, abyste se k nám po společně prožitých letech vraceli stejně rádi, jako žáci mé „první první třídy“.

Vaše budoucí paní učitelka Martina Lubojacká